Vážné hraní zvyšuje přirozenou motivaci žáků tím, že před ně staví výzvy, dává jim kontrolu a stimuluje jejich zvědavost a představivost. Když žáci hrají, ocitají se v kůži svých postav, což podněcuje empatii. Hry tedy mají i sociální aspekt.

Prezentované výzvy a zvědavost vyvolaná nejistotou aktivují při hraní touhu v činnosti (učení) pokračovat. Nadto pocit kontroly, který vzniká díky svobodě volby, dělá z hráče pána hry, a žáci tedy mají pocit, že určují, jak hra postupuje, a že ji směřují k vytouženému cíli.

Vážné hry rovněž snižují úzkostlivost, která se s procesem učení pojí, a dovolují žákovi, aby se učil bez nesnází, aniž by si to uvědomoval. Důležitým nástrojem her je i používání odměn v behaviorálním smyslu; když hráč soupeří s vrstevníky, jsou odměny účinnější, a tedy i víc motivující. Vážné hry dále umožňují v určité situaci volně experimentovat, aniž by si hráč musel dělat starosti s potenciálními následky.

Vážné hry se umí vypořádat s různými stupni obtížnosti, a tak se díky nim každý hráč učí vlastním tempem. V tomto smyslu budou slabší žáci zápolit s prvními, základnějšími úrovněmi, kdežto silnější žáci tyto úrovně absolvují rychleji a s výzvou se setkají až později v pokročilejších stadiích hry.

Schopnosti a dovednosti

Při hraní vzdělávacích digitálních (vážných) her přichází ke slovu spousta schopností a dovedností. Mezi hlavní schopnosti a dovednosti patří:

• Řešení problémů: žák je konfrontován s neotřelou situací a musí k vyřešení problému využít dříve nabyté znalosti;

• Strategické uvažování;

• Rozpoznávání souvislostí mezi dvěma nebo více koncepty;

• Environmentální povědomí (příčina a následek lidského chování na planetě).